Esperanto známé i neznámé – Z DŮVODU NEMOCI ZRUŠENO

Místo konání
Knihovna Třinec - velký sál

Čas: 16:30
Kapacita: 80
Vstupné: 50 Kč

Historicko-regionální večer s Petrem Majerem

DŮLEŽITÉ!!! PŘEDNÁŠKA JE V TOMTO TERMÍNU ZRUŠENA. NÁHRADNÍ TERMÍN JE ČTVRTEK 20. 2. 2020.

I v roce 2020 se můžete těšit na pravidelnou dávku informací a zajímavostí o našem regionu a historii. Začneme ve čtvrtek 30. 1. v 16:30 s naším oblíbeným historikem Petrem Majerem. Tentokrát bude tématem jazyk a komunita, která se věnuje a věnovala jazyku esperanto. Speciálním hostem bude Karel Karpecki, esperantistou z Hrčavy.

Cena vstupenky je 50 Kč. Vstupenky koupíte na této stránce nebo v Infocentru Třinec.

Jazyk esperanto

Esperanto (původně Lingvo Internacia – „mezinárodní jazyk“) je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem. Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči.

Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí. Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání.

Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladba a tvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov; esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina.
(Zdroj: Wikipedia)